Černé mraky na horizontu,
silný hrom a hustý déšť,
jeho kočár duní,
a slyším nebesa volat jeho jméno.

Manowar

Thor – nesmírně energický a silný bůh hromu, ochránce Midgardu před obry. Pro Skandinávce Thor, pro Anglosasy Thonar nebo Thunor, pro Germány na území dnešního Německa Donar a kdysi nejuctívanější bůh z tohoto panteonu.

Thor, syn Odinův, vládne nejenom hromům, ale je i bohem deště a bohem těžce pracujících lidí, sedláků. Jeho přímá povaha byla pro sedláky pochopitelnější než komplikovaný Odin. Hromobití, které Thora doprovází, je způsobeno jeho kočárem, taženým dvěma kozly – Tanngjöstem a Tanngrisnirem. Tito kozlové jsou zázrační, protože když si Thor večer chce odpočinout, může je zabít, nasytit se jejich masem a kozlové jsou ráno zase živí a zdraví. Ke každém hromobití zpravidla patří blesky – jsou způsobeny Thorovou zbraní – nejcennější zbraní Ásů v boji s obry – kladivem Mjöllnir (Drtič). Toto kladivo létá po obloze ve formě blesku, nikdy nemine cíl a vždy se vrátí do Thorovy ruky. Mjöllnir je tak silný, že je schopen jediným úderem v horách vytvořit údolí. Aby Thor touto strašlivou mohl bezpečně vládnout, má kovové rukavice a opasek síly, který zdesetinásobuje sílu.

Thor je dokonce tak významný, že v 9. – 11. století, v období boje o to, jestli Skandinávii bude vládnout Aesir nebo křesťanství, se jako protiváha křesťanských křížků na krku nosil malý symbol Mjöllniru (viz obrázek). V legendách se Thor objevuje na zemi, aby promlouval s křesťanskými králi Švédska. A křesťanským mnichům muselo jistě připadat ironické, že za jejich vlády, kdy bylo zima a nízká úroda, poté, co se Norové ještě na jistý čas vrátili zpátky k Aesiru, zavládlo období teplých let a bohaté úrody. Byl to boj rudého Thora (podle barvy jeho vousů a vlasů) a bílého Krista, který provázel toto období tzv. duální víry.

S Thorem, stejně jako s mnoha jinými legendárními bytostmi, je spojen protivník – světový had Jörmungandr, obluda žijící v moři, která je už tak velká, že se zakousla do vlastního ocasu. Thor několikrát Jörmunganda napadne, ale boj skončí nerozhodně. Definitivní rozhodnutí padne až v hodině zkázy – Ragnaröku.

K Thorovi se váže ale i spousta jiných příhod, ve kterých vystupují i další Ásové. Jedna z nich dokazuje, že i bohové mají smysl pro humor a vypráví o tom, jak se Thor vrací z výpravy proti obrům.

Thor došel k zálivu, na kterého druhou stranu se chtěl rychle dostat. Byl utrmácený, jeho oděv už vůbec nevypadal skvěle. Neměl také své skvělé spřežení a tak se chystal záliv obejít. Najednou však připlouval stařík na loďce. Určitě převozník! Stařík, který se jmenoval Harbard připlul blíže, a tak se mezi ním a Thorem rozvinul tento rozhovor:

• Thor: „Převozníku! Můžeš mě zavést na druhý břeh?“
• Harbard: „Můžeš mi alespoň něčím zaplatit?“
• Thor: „Převez mě a rozdělím se s tebou o své jídlo!“
• Harbard: „Jak vidím, lžeš, jsi tulák a ničema!“
• Thor: „Jsem bůh Thor a vracím se z výpravy proti obrům! Jestli mě převezeš, štědře se ti později odměním!“
• Harbard: „Jsi jenom zloděj koní! Jdi si tedy pěšky!“

A než se Thor mohl vzpamatovat, stařík rychle odplouval pryč. A tam, na širém moři, se převozníkova ramena natřásala bláznivým smíchem. Jeho jediné oko jiskřilo škodolibostí, protože Harbard nebyl nikdo jiný než sám Odin.

Den zasvěcený Thorovi je čtvrtek anglicky Thursday – Thor’s day.